Práce s pláčem?

Práce s pláčem?

Pláč. Na jednu stranu nás provází od počátku našeho života, kdy pláčeme jako malá miminka a je naší přirozenou součástí. Na straně druhé se jedná o kontroverzní téma, pokud zpozorujeme slzy u někoho nám blízkého. Co si budeme. Takových pár kapek vody nás někdy dokáže pořádně vyvést z konceptu. Co tedy dělat, když někdo v našem okolí začne plakat a nejedná se zrovna o malé miminko?

Co to pláč vlastně je?

Pláčem se označuje doprovodný proces některých emocí, nejčastěji smutku, ale může provázet i radost. Charakteristický je slzami vytékajícími z očí. Slzy obsahují endorfin tišící bolest a některé stresové hormony. Také vedou k uvolnění napětí, ale slouží i jako mechanická ochrana oka vyplavující nečistoty. Zajímavé je, že pokud slzíme z důvodu ochrany oka, mají slzy jiné složení než u pláče ze smutku.

Jak pracovat s pláčem bylo jedno z prvních témat, které jsme probrali na kurzu krizové intervence a taky je to jedna z nejčastějších situací, s kterou se ve své profesi psycholog, psychiatr, psychoterapeut a poměrně často i lékař setkává.

Nejdůležitější radou je neříkat, aby daná osoba přestala plakat. Kromě toho, že se to většinou ani nepovede, dotyčný se často rozpláče ještě víc. Nejlepší je nechat ho plakat, umožnit mu dostat všechny emoce ven a ujistit ho, že pláč je v pořádku.  Jednou za čas se potřebuje vyplakat každý a ani u mužů to není ostuda.

„Nestyďte se plakat!“

Pláč bývá považován za projev slabosti nebo emoční nerovnováhy, mezitím má neuvěřitelnou vlastnost uvolnit napětí a ulevit si.
Margaret Crepeau už v roce 1979 odhalila léčebnou sílu slz. Ve svém výzkumu zjistila, že zdraví jedinci pláčou více než pacienti s žaludečním vředy a kolitidou. Crepeau považovala slzy za přírodní a přirozený lék vedoucí k snižování stresu a zachování duševní rovnováhy.

Ačkoli Vás pláč jako přihlížejícího může dostat do značné nepohody, je dobré situaci ustát. Pokud nevíte, proč Vám blízký člověk pláče, netahejte to z něj. V průběhu vzlyků byste se pravděpodobně moc nedozvěděli a znovu byste ho mohli rozrušit, možná ještě více. Stačí, když si k němu přisednete a budete s ním jen tiše jednoduše být. Nebo mu můžete podat kapesníčky. Větou: „Klidně se vyplakej,“ taky nic nepokazíte. Je tu i možnost, že se Vám nebude chtít svěřit a to je v pořádku a musíte to respektovat. Dobré je dát mu najevo, že to respektujete, a že Vám nemusí říkat, co se mu stalo, ale chcete se ujistit, že je v pořádku.
Naopak, pokud víte, co se stalo/děje a Vás samotné tato situace dojímá a cítíte pláč, klidně si poplakejte taky. Jsou životní situace, nad kterými utřou oko i odborníci. Pláč totiž mimo jiné slouží i jako neverbální komunikace, jejímž úkolem je vyvolat u druhých soucit a v určitém slova smyslu má i sebezáchovnou funkci. Proto pokud v sobě máte, alespoň trochu empatie, začínáte plakat také.
Naše společnost nám vštěpuje nálepku pláče jako slabosti. Ale tak tomu není. Já sama si myslím, že síla je ve schopnosti umět projevit své emoce a procítit je, tak jak naše tělo zrovna potřebuje.

Sdílím, zde hlavně své poznatky a to, co jsem se za léta ve škole naučila. Každá situace, do které se dostanete, je zcela odlišná, proto se nejde držet přesného návodu, ale myslím si, že toto je pár rad, které fungují téměř vždy. Jako tomu bylo i u předchozích článků, budu ráda za každou zpětnou vazbu v komentářích, e-mailu nebo directu na instagramu.

About Kamila

Page with Comments

  1. Moc pěkný článek a určitě důležitý, přece jen setkání se slzami je velmi časté a občas někdo prostě ani neví jak se zachovat v takové situaci. Buď si toho nevšímá nebo zlehčuje nebo v lepším případě se snaží alespoň rozesmát. ?

    1. Naprosto souhlasím. Někdy i já mám tendenci sklouznout ke svým instinktům a říct: „neplakej“. 🙂 Důležité je postavit se vždy k dané situaci čelem a nedělat, že není. 🙂 Děkuji za komentář.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *